Národní park Thethi (albánsky Parku Kombëtar i Thethit) je jedním z nejkrásnějších a nejzachovalejších přírodních parků v Evropě. Milovníci hor a přírody by ho na své cestě po Balkáně rozhodně neměli minout. Park leží na úplném severu Albánie, v pohoří tzv. Albánských Alp (také známých jako Prokletije alias „Prokleté hory“) poblíž hranice s Černou Horou a Kosovem. Hlavním střediskem je Theth, izolovaná horská vesnička, která si zachovává tradiční venkovský ráz, ale zároveň mile překvapí svým turistickým zázemím.
NP Thethi má rozlohu zhruba 26 kilometrů čtverečných. Jeho nejvyšším bodem je skalnatý masiv Radohina (2568 metrů nad mořem), který je zároveň jedním z nejvyšších vrcholů rozsáhlého pohoří Dinárských Alp, které jsou těm Albánským nadřazené. Žije zde asi 50 druhů ptáků, 10 druhů plazů, 8 druhů obojživelníků a 20 druhů savců – mezi nimi medvěd hnědý, vlk obecný, rys ostrovid, kamzík nebo koza bezoárová. Na rozkvetlých stráních rostou vzácné orchideje, včetně temně modré Wulfenia baldaccii, kterou jinde na světě nenajdete.
Horská víska Theth
Symbol vesnice Kisha e Thethit
Theth je nejlepším výchozím bodem pro veškeré aktivity v NP Thethi. Malá víska leží v údolí sevřeném vysokými štíty hor, a jelikož sem z civilizace vede jen jediná klikatá cesta, byla ještě donedávna v podstatě odtržena od okolního světa. Dnes už zde lidé (i kvůli v zimě neudržované cestě) žijí spíše jen během letních měsíců, stále se však snaží udržovat místní lidové tradice.
Vesnice byla založena zhruba před 350 lety, když se sem z údolí řeky Shalë strategicky přesunula početnější komunita katolíků, kteří se chtěli vyhnout nucené konverzi k islámu. Architektonickou ikonou a zároveň symbolem vesnice je proto františkánský kostel (Kisha e Thethit) z roku 1892. Za socialismu chátral a sloužil jako zdravotní středisko, díky penězům albánských emigrantů se ho ale po revoluci podařilo zrekonstruovat.
Za návštěvu stojí také skromné etnografické muzeum (Muzeu Etnografik), které sídlí v tradičním horském domě na vršku několikametrové skály. Za symbolický poplatek se tady dozvíte, jak se horalům v tomhle krásném, ale drsném koutě světa vlastně žilo. V přízemí byl ustájen dobytek a rodina žila o patro výš.
Pro horské turisty je Theth výchozím nebo cílovým bodem oblíbeného treku, který vede skrze nedaleký Valbonský průsmyk. Ve vesnici jsou kempy, guest housy, restaurace i obchod s potravinami.
Po stopách krevní msty
V Thethu vás určitě zaujme i tzv. kulla, vysoká opevněná věž s úzkými střílnami namísto oken, v níž se kdysi ukrývali muži ohrožení krevní mstou. Místní Kulla e Ngujimit je 400 let stará a patří k posledním stavbám svého typu. Dvě její patra jsou přístupná návštěvníkům, takže si věž můžete na vlastní oči prohlédnout a vcítit se do kůže nešťastníků, kteří mezi kamennými zdmi ve strachu trávili dlouhé týdny, někdy i měsíce, než se znesvářené rodiny usmířily, nebo za oběť padl jiný mužský příbuzný.
Jak název napovídá, podstatou krevní msty je vlastníma rukama pomstít vraždu svého příbuzného – příslušníka rodu či klanu. „Oculum pro oculo, dentem pro dente.“ Krevní mstě se v Albánii říká gjakmarrja a řídí se zákoníkem zastaralého zvykového práva zvaným Kanun Leka Dukagjina. Kanuny se v Albánii rozšířily během osmanské nadvlády, svůj význam si ale v rámci vesnických komunit zachovaly mnohem déle.
Jakkoliv se nám to může zdát bizarní, před krevní mstou se v Albánii dodnes skrývají stovky rodin. Albánská vláda se tváří, že se jí problém podařilo plošně vymýtit. V odlehlých oblastech, a zejména v Prokletých horách, kde se lidé vždy řídili svými vlastními zákony bez ohledu na současnou politickou situaci, se ale ještě tu a tam nějaký případ objeví.
Čtení: Zájezdy do Albánie – srovnání a doporučeníVodopád Grunas
Z Thethu se můžete vydat na zhruba dvoukilometrovou (v jednom směru) túru k vodopádu Grunas (Ujëvara e Grunasit). Vodopád se řítí z výšky asi 25 metrů (některé zdroje uvádějí i 30 metrů) a zajímavostí je, že ho napájí výhradně voda z tajícího sněhu. Na dně vodopádu vzniká malé jezírko, nad kterým se díky vysoké vlhkosti za slunečného počasí tvoří duha. V zimě je z něj naopak krásná ledová socha. Tohle místo po právu patří k největším přírodním zajímavostem v Albánii.
Zhruba o 170 výškových metrů níže můžete po dřevěném mostu překlenout kaňon Grunas. Soutěska, kterou protéká křišťálově čistá řeka Lumi i Thethit, je až 60 metrů hluboká a místy jen 2 metry široká.
Tajemné Modré oko
Ještě o pár kilometrů jižněji leží osada Ndërlysaj. Hned za místní restaurací najdete nevšedně tvarované skalní formace, kterým se přezdívá „kamenné vany“ (Vaskat Ndërlysaj). A když budete pokračovat dále proti proudu řeky, dorazíte k nesmírně fotogenickému jezírku s malým vodopádem, kterému se díky jeho tvaru a tyrkysové barvě přezdívá Modré oko (Syri i Kaltër, nebo taky Blue Eye Kaprre). V létě ale počítejte se zástupy plavců. A pozor, nepleťte si ho s neméně krásným pramenem Syri i Kaltër na jihu Albánie.
Horská kuchyně
Místní vás rádi pohostí domácími produkty, například sýrem
Jídelníček v horských oblastech je spíše skromný a vychází z toho, co je zrovna k dispozici. Základem místní kuchyně je domácí chléb z kukuřičné nebo pšeničné mouky. Tradičním pokrmem je pak pečené nebo dušené maso (zejména tavë kosi, což je jehněčí maso s rýží a omáčkou z jogurtu a vajec), kačamak (albánská verze polenty, do které se někdy přidávají brambory), byrek nebo flia (něco jako palačinkové lasagne plněné smetanou, podávané s máslem a zakysankou). Běžná je také pasterma (na vzduchu sušené hovězí maso) a nakládaná zelenina (zelí, okurky, rajčata a další).
Regionálním nápojem jsou albánské poklady: víno a raki. Raki se vyrábí v podstatě z jakéhokoliv ovoce (nejčastěji ale z hroznů nebo švestek) a Albánci se ji neostýchají popíjet v jakoukoliv denní dobu. Klidně se může stát, že vám ji naservírují i k ranní kávě. Často vám k ní nabídnou něco na zakousnutí, třeba domácí sýr a olivy.
