Přístavní městečko Saint-Tropez je jedním z nejslavnějších míst francouzské Riviéry. Každoročně jej navštíví miliony turistů v touze poznat místo oblíbené už po dlouhá desetiletí mezi celebritami a boháči z celého světa, nebo třeba také proto, aby si udělali fotku před četnickou stanicí, kterou proslavil Louis de Funès v nezapomenutelných francouzských komediích.
V Saint-Tropez nežije dohromady ani pět tisíc stálých obyvatel, ale každý rok jej navštíví asi pět milionů lidí. V hlavní sezóně do tohoto letoviska na Azurovém pobřeží přijíždí nebo připlouvá až 100 000 návštěvníků denně. Pokud máte tu možnost, vyberte si k jeho návštěvě jarní nebo podzimní dny, kdy budete moci obdivovat zdejší krásy v daleko větším klidu.
Přijíždíte-li po silnici, je navíc třeba myslet na to, že do Saint-Tropez vedou pouze dvě příjezdové cesty, přičemž na hlavní silnici vinoucí se kolem pobřeží se především v letních měsících můžete dostat do dlouhých a značně ubíjejících kolon.
Saint-Tropez coby symbol luxusu
Nemáte-li však na výběr a přijedete do Saint-Tropez v létě, nebudete své návštěvy ani tak litovat. Ne nadarmo si totiž toto místo oblíbili umělci, intelektuálové, filmové hvězdy, aristokracie a další vybraná společnost z celého světa. V přístavu kotví ohromující superjachty, pobřežní promenáda se občas zdá být jednou velkou přehlídkou nejnovějších módních trendů a před stylovými bary a restauracemi stojí zaparkovaná Porsche, Bentleye a Ferrari.
Nezřídka vám nad hlavami proletí helikoptéra, kterou se sem bohatí návštěvníci dopravují, aby nemuseli trávit svůj drahocenný čas v dopravních zácpách.
Nebylo tomu ale vždycky tak. Dnešní Saint-Tropez se zrodilo z ospalé a nijak výjimečné rybářské vesničky. Teprve v raném středověku městečko získalo své dnešní jméno, za něž vděčí mnichům z marseillského opatství Saint-Victor, kteří na celém poloostrově Saint-Tropez v 11. století vlastnili rozsáhlé pozemky. V budoucím Saint-Tropez zřídili kapli a pojmenovali ji na památku mučedníka Torpese.
Bezhlavý římský důstojník, který dal městu jeho jméno
Podle legendy byl tento muž římským důstojníkem za vlády císaře Nera, nechvalně proslulého pronásledováním křesťanů. Torpes se jako mnoho dalších odmítl zříct své víry, a tak ho císař nechal v roce 68 nejprve ukřižovat a posléze mu dal setnout hlavu. Jeho bezhlavé tělo pak v italské Pise naložil na bárku společně se psem a kohoutem.
Nero předpokládal, že zvířata budou mít hlad, a tak Torpesovy ostatky během plavby nenávratně zmizí. Po třech týdnech však loďka zakotvila v zálivu u budoucího Saint-Tropez a tělo v ní bylo nalezeno zcela netknuté. Císař si uvědomil své pochybení a nespravedlnost, dal Torpesovy ostatky důstojně pohřbít a mučedník byl později prohlášen za svatého.
Město bylo později podle Torpese pojmenováno, světec se stal jeho patronem a bárka, bezhlavé tělo a ona dvě zvířata se dokonce dostaly do městského znaku, který můžete spatřit na budovách při procházkách městem. Stojí za to navštívit také malý kostelík Église de Saint-Tropez z konce 18. století, ve kterém ve skleněné vitríně uvidíte malou pramici s trupem bez hlavy, psa i kohouta. V kostele je ukryta také busta městského patrona, kterou na jeho svátek v polovině května nosí městem slavnostní procesí.
Čtení: Zájezdy na jih Francie – srovnání a doporučeníCitadela: námořní muzeum a fascinující výhled
Ve středověku byla původní rybářská osada zničena Saracény a koncem 15. století se sem přestěhovalo asi 60 šlechtických rodin z Janova, které město začaly od základů budovat. Odměnou jim byla četná privilegia, díky kterým město prosperovalo a fungovalo takřka samostatně a nezávisle na okolí. V 16. století tu bylo vystavěno městské opevnění, na jehož pozůstatky narazíte dodnes.
Jeho nejvýraznější součástí je sainttropezská citadela vypínající se nad Starým přístavem, do níž se můžete podívat během procházky. Navštívit lze i Námořní muzeum (Musée Naval) informující o dějinách města od antiky až do dnešních dnů, zejména pak o jeho námořní minulosti. Saint-Tropez se zejména v 17. a 18. století rozvíjelo díky námořnímu obchodu, především s Blízkým východem a severní Afrikou.
Pokud nemáte na návštěvu muzea čas nebo chuť, i tak stojí za to se přesto k citadele vypravit. Naskytne se vám odtud totiž nádherný výhled. Skvělým místem s fascinujícím výhledem je také zdejší hřbitov s vybělenými náhrobky, který najdete nedaleko citadely.
Umělecká vlna v Saint-Tropez: malíři okouzlení zdejším světlem
Skutečná sláva a prosperita zavítala do Saint-Tropez na konci 19. století. V roce 1892 sem na své jachtě Olympia připlul postimpresionistický malíř a zakladatel pointilismu Paul Signac. Místo se mu zalíbilo na první pohled, prohlásil o něm, že je osmým divem světa, pronajal si tu dům a začal malovat.
Do svého sídla pak zval mnoho dalších slavných malířských kolegů a ostatní sem začali podle jejich vzoru přijíždět, aby se nechali obklopit zdejším fascinujícím světlem. Ve městě v té době pobývali a tvořili například Henri Matisse, Albert Marquet, Georges Braque, Pierre Bonnard a mnoho dalších.
Sbírku jejich děl dnes můžete spatřit v předním sainttropezském muzeu, tzv. Musée de l’Annonciade, které má své sídlo v odsvěcené kapli Zvěstování Panny Marie ze 16. století. Na malém prostoru tu uvidíte velmi významnou sbírku francouzského malířství konce 19. a první poloviny 20. století, především pak díla neoimpresionismu, pointilismu a fauvismu. Zastoupeni jsou tu také kubisté, včetně Pabla Picassa. V tomto muzeu máte jedinečnou možnost poznat Saint-Tropez tak, jak učarovalo tehdejším umělcům.
Brigitte Bardotová: blonďatá diva, která se postarala o největší slávu města
Po vlně malířů přicházeli v první polovině 20. století do Saint-Tropez další umělci a intelektuálové. Po druhé světové válce městečko zaplavila „existencialistická vlna“ v čele se spisovateli J. P. Sartrem, B. Vianem nebo J. Prévertem. Největší sláva však měla teprve přijít… V roce 1956 zde režisér Roger Vadim natočil film „A Bůh stvořil ženu…“, do jehož hlavní role obsadil svoji tehdejší manželku. Tou nebyl nikdo jiný než sexuální symbol 50. a 60. let, blonďatá diva Brigitte Bardotová.
Film zaznamenal obrovský úspěch, Vadimovi a Bardotové se v Saint-Tropez zalíbilo, pronajali si tu vilu a z městečka se takřka přes noc stalo živé letovisko s módními bary, diskotékami a restauracemi, oblíbené mezi celebritami, lvy salónů a smetánkou. Právě tehdy byl položen onen pevný základ do dnešních dní přetrvávajícího lesku a pověsti Saint-Tropez coby centra „vyšší společnosti“.
Odpočívejte tam, kde celebrity, aneb sainttropezské pláže
Hvězdy filmového plátna si tehdy mimo jiné dosyta užívaly odpočinku a dovádění na zdejších plážích. Ty byly v té době svědkem skandály obestřené módy dámských plavek bez vrchního dílu nebo miniaturních bikin. V samotném Saint-Tropez narazíte pouze na jedinou malou (a v hlavní sezóně značně přeplněnou) pláž, avšak v bezprostředním okolí jich objevíte dostatek. Spojuje je pobřežní stezka Sentier littoral, po které se můžete vydat a užít si procházku doslova od pláže k pláži.
Nejslavnější z pláží, která se rozkládá jen několik málo kilometrů jihovýchodně od města, je Plage de Pampelonne, na které v roce 1974 Brigitte Bardotová s velkou pompou oslavila své 40. narozeniny. Písek na ní se zdá být téměř zlatý a pobřeží tu lemuje zdánlivě nekonečná řada barů, restaurací a klubů. Tím nejvíce proslulým barem je Le Club 55, který kdysi začínal coby skromná restaurace pro filmový štáb natáčející film „A Bůh stvořil ženu…“. Dnes je na pláži samozřejmě tím nejmódnějším podnikem.
Užijte si Saint-Tropez: trh s místními specialitami, stará rybářská čtvrť a přístav
Chcete-li si kromě plážových radovánek prohlédnout i samotné městečko, zavítejte na hlavní náměstí Place des Lices, obklopené platany. Zde se můžete v klidu posadit v některé z venkovních kavárniček a pozorovat při sklence růžového vína místní obyvatele hrající oblíbený pétanque. Dvakrát týdně (v úterý a sobotu) náměstí v dopoledních hodinách zaplaví trh, na kterém můžete ochutnat a nakoupit regionální speciality.
Povinnou zastávkou je ve městě také budova staré policejní stanice, kterou tolik proslavil Louis de Funès coby četník ze Saint-Tropez. Komedie s cholerickým policistou v hlavní roli samozřejmě významně přispěly k popularitě celého města. Do interiéru stanice se bohužel nepodíváte, ale můžete si udělat památeční fotografii alespoň před ní.
Epicentrem města byl a dosud je Starý přístav obklopenými zrekonstruovanými domy s fasádami v teplých barevných odstínech. I tady si můžete užít sladkého lenošení v některé z mnoha venkovních restaurací, pozorovat zakotvená luxusní plavidla a jejich posádky popíjející šampaňské i okolní ruch. Bude-li vám zbývat energie na další poznávání, vydejte se odtud ještě do pitoreskní staré rybářské čtvrti La Ponche, která vám nabídne příjemný únik od hlavního centra dění.
