Kyperské město Paphos je známé pro svůj archeologický park a královské hrobky, světové dědictví na seznamu UNESCO. Ale Kypr je taky ostrovem koček. Jsou úplně všude! Stejně jako plno různých cestiček a cest...
Radana na Kypru mezi místními :)
Byla jsem tam tehdy sama, není to tak dlouho. Ubytovala jsem se v penzionu a hned se seznámila s několika místními – kočkami. Jsou úplně všude. Na pláži, v restauraci, mezi lehátky u bazénu, v obchodech, v ulicích. Všude misky s vodou a granulemi, kočky rozmazlené, vybíravé. Přízeň turistů si náležitě užívají, nechávají se hladit i fotit. Jedna rodina s miminkem nechala kočárek na verandě u příjezdové cesty a ráno se mamina nestačila divit. Našla v něm osmerčata a v podvozku další. Všem nám to připadalo roztomilé.
A já se vypravila do Paphosu, na ty hrobky. Podzemí s hrobkami tvořící ohromnou nekropoli z helénského a římského období. Tak se to píše na našem webu, protože sem bereme cestovatele. Já tady ale jako průvodkyně nelétám, tak jsem na to byla zvědavá. Vydala jsem se směrem do starého města a někde musela sejít ze správné cesty, protože jsem k těm slavným vykopávkám nedošla. Zato jsem objevila úplně jiné. Velké podzemní prostory, katakomby! Oproti tomu návštěvnicky známějšímu se tady dalo všude vlézt, prozkoumat každý kout. Strávila jsem průzkumem asi dvě hodiny, sama a v objevitelském módu.
Když jsem se k obědu vrátila do penzionu, paní matka právě lamentovala nad všudypřítomnými kočkami. Zjistila totiž, že kočárek jejího potomka, který do oběda okupovali chlupáči, teď strašně, ale strašně páchne. Celý si ho označkovali a byl prakticky nepoužitelný. Recepce jí zajistila náhradní kočár a kočky měly u té rodiny utrum. A já? V povznesené objevitelské náladě jsem se s kočkami, k jejichž stolu jsem v jídelně přisedla, velkoryse rozdělila o chobotnici. Nebo se rozdělily ony se mnou?
