Rumunsko s hranicemi, jak známe dnes, existuje až od druhé poloviny dvacátého století. Jakožto brána do bouřlivého Balkánu bylo území dnešního Rumunska svědkem mnohých bitev a válek, a tak se není čemu divit, že právě zde vzniklo velké množství hradů.
1. Bran: Drákulův hrad
Hrad Bran je jednoznačně nejznámějším hradem Rumunska, a to proto, že je označován jako hrad hraběte Drákuly. Gotickou stavbu nechal vystavět řád německých rytířů k obraně údolí, které po staletí sloužilo k transportu zboží z Valašska (země na jihu Rumunska) do Transylvánie.
Zprvu měl hrad především obrannou funkci, časem se ale stal sídlem šlechty. Až do komunistického převratu v roce 1948 jej obývala rumunská královská rodina. Té se navrátil v roce 2006 a od roku 2009 je přístupný veřejnosti.
Největším lákadlem hradu je fakt, že právě tento hrad inspiroval Brama Stokera k vylíčení Drákulova hradu ve svém románu. Vzorem pro postavu upíra Drákuly se autorovi stal valašský kníže Vlad III. Dracula.
Bram Stoker sice Rumunsko nikdy nenavštívil, v Královské knihovně v Londýně se ale dostal k příběhům o hrůzostrašném vojevůdci Vladu Draculovi. Strašidelně znějící jméno a obrázek hradu Bran, který v knize našel, jej přivedl k vytvoření jednoho z nejznámějších hororových příběhů světa.
2. Poenari: místo strašného činu
Zřícenina hradu Poenari se nachází poblíž masivu Făgăraș, nejvyšších hor Rumunska. Stavba ze 13. století dlouhá desetiletí chátrala, než se jí v polovině 15. století ujal již zmiňovaný Vlad III. Dracula, aby z ní udělal úctyhodnou pevnost a své sídlo.
Verzí příběhu o smrti Vlada III. je mnoho, jedna ale říká, že byl zabit právě na svém hradě Poenari svým vlastním bratrem, který jej chtěl připravit o knížecí stolec.
Věděli jste, že Drákulovo jméno má původ v Čechách? Rumunské slovo Drăculea znamená dráček a tuto přezdívku dostal malý Vlad po svém otci přezdívaném Dracul neboli drak. Tou byl označován jakožto člen tzv. Dračího řádu císaře Zikmunda Lucemburského, českého panovníka v 15. století.
Čtení: Zájezdy do Rumunska - srovnání a doporučení3. Peleș: zámek s malou elektrárnou
Zámek byl vystavěn na přelomu 18. a 19. století pro krále Karla I. jako letní sídlo a lovecký zámeček v bavorském stylu. Zajímavostí je, že se jedná o první zámek na světě, který byl plně napájen vlastní elektřinou. Nedaleko byla postavena elektrárna.
I tady najdeme českou stopu. Prvním architektem zámku byl Carol Benesch (původním jménem Karel Beneš, ale po trvalém přesídlení do Rumunska se nechal přejmenovat), po jeho smrti pak na stavbě pokračoval další český architekt Karel Liman.
4. Sturdza: umělecký kousek
Zámek Sturdza leží na východě země, asi 60 km od Iași, významného politického a kulturního centra východní Evropy v 19. století. Byl postaven na konci 19. století v neogotickém slohu na pozemcích rodiny Sturdza, významného rumunského rodu.
Zámek je obklopen anglickým parkem a lesem a ve své době byl známý pro své vzácné sbírky umění, knih a náboženských artefaktů.
Šlechtický majetek v Rumunsku za éry diktátora Nicolae Ceaușescu z velké části utrpěl nenapravitelné škody, i proto stojí zámek Sturdza za návštěvu. Je jeden z mála, který destruktivní vládu přežil.
5. Râșnov: Báthoryho chlouba
Nad městečkem Râşnov se tyčí impozantní zřícenina stejnojmenného hradu, který byl postaven řádem německých rytířů ve 13. století. Hrad měl obrannou funkci a dobyl ho až v roce 1612 Gabriel Báthory, kníže z významného uherského rodu, který o vládu nad Transylvánií dlouhá léta bojoval s Valašským knížectvím i Osmanskou říší.
Zřícenina je neustále opravována, místní se snaží, aby měli turistům co nabídnout. Přesto je však hlavním lákadlem především výhled do okolní krajiny. Nejkrásnější výhled na hrad je pak z údolí, kdy se zřícenina jeví opravdu jako majestátní stavba.
6. Făgăraș: z opevnění renesančním skvostem
Jedno z nejlepších opevnění v Sedmihradsku měla v 15. až 17. století pevnost Făgăraș, postavená ve 14. století na místě bývalé dřevěné pevnosti z raného středověku. V 17. století pak transylvánský kníže Gabriel Bethlen nechal pozvat italské architekty a skláře a bývalou vojenskou pevnost nechal přestavět na elegantní renesanční sídlo.
Bohužel, mnoho se z luxusních interiérů 17. století nedochovalo. Asi o 150 let později byl totiž opět přeměněn na vojenskou pevnost, byl zbaven ozdobného nábytku a dekorativních prvků.
Dnes je hlavním lákadlem pro návštěvníky především sbírka antických artefaktů (území Rumunska bylo ve starověku součástí římského impéria jako tzv. Dácie) a pravoslavných ikon.
7. Bánffy: sedmihradské Versailles
Zámek Bánffy byl dříve přezdívaný sedmihradské Versailles. Po svých 600 letech existence se dočkal péče restaurátorů, a tak se zde mísí prvky hradní zříceniny z 15. století a zrestaurovaného renesančního zámečku. Mimo to každoročně se v jeho prostorách koná významný festival elektronické hudby ELECTRIC CASTLE.
Uherský šlechtický rod Bánffy získal statky v klužské župě od Zikmunda Lucemburského. Stavba započala v 15. století, dokončena byla až o 400 let později, během kterých byl zámek neustále upravován a přestavován.
Za druhé světové války byla pak velká část hradu vypálena. Z toho, co zbylo, se po komunistickém převratu stalo zemědělské družstvo. Naštěstí díky nejrůznějším nadacím se podařilo po roce 2000 zámek zachránit a každý rok se na něm vystřídá mnoho studentů restaurování z celé Evropy.
8. Hunedoara: hrad s českou stopou
Hrad nad městem Hunedoara působí na první pohled jako z pohádky. Kromě toho má i bohatou historii. První opevnění vzniklo na jeho místě již ve 2. století! Tehdy započali Římané v okolí s těžbou železa. Hrad zde pak založil Iancu de Hunedoara se svým synem, českým králem Matyášem Korvínem.
Gotický hrad s prostými interiéry je obzvláště zachovalou stavbou, kterou často využívají různí filmaři, proto je před návštěvou dobré kontrolovat webové stránky (rumunský název hradu je Castelul Corvinilor). Na hradě se také často pořádají festivaly historického šermu a jiné akce pro milovníky středověku, jejich návštěva rozhodně stojí za to.
Na hrad je skutečně impozantní pohled, bohužel, z hradu se návštěvníkovi naskytne především výhled na druhé největší rumunské ocelárny, které se ve městě nacházejí. Jedná se tak o dokonalé skloubení bohaté historie Rumunska s realitou 20. století, kdy byla velká část území podrobena potřebám těžkého průmyslu.
