Víte, že…
V Anglii vznikla organizace CAMRA (Campaing For Real Ale), která bojuje za rušení a skupování malých, tradičních pivovarů. Organizuje demonstrace, vydává vlastní časopis a pořádá svůj vlastní pivní festival.
Navštívit Británii a nejít do pubu je asi podobný hřích, jako toulat se po jižní Moravě a nejít do vinného sklípku. Pokud chcete najít vřelé místo v chladné Anglii, v pubu máte jedinečnou příležitost. V odpoledních hodinách se tu koncentruje víc jak třetina Británie a o její dobrou náladu se starají hektolitry piva. Jak ale mezi štamgasty zapadnout a nebýt za nýmanda?
V Británii je totiž podle neoficiálních čísel v provozu kolem 60 000 tradičních anglických pubů a počet jejich stálých hostů (štamgastů, kteří navštěvují svůj podnik minimálně 1× týdně) se šplhá k 25 milionům! Pro úplnost ještě uvádíme jedno číslo: Velká Británie má asi 65 milionů obyvatel, pubům tedy holduje víc jak třetina národa!
Co je Public house?
Public House neboli dům pro veřejnost je podnik, kde se veřejnosti podávají (nejen) alkoholické nápoje. Z původního názvu pak vzniklo stručnější a hlavně známější označení „pub“. Hospodu si ale v Británii nemůže otevřít jen tak někdo. Naštěstí. Provoz pubu je totiž otázkou licence, o kterou může majitel i při sebemenším porušení podmínek přijít. Pravidla se ovšem netýkají jen majitelů. „Dekórum“ pubu musí zachovávat i hosté. Představíme vám proto sedm nepsaných pravidel, která při návštěvě tradiční britské hospody oceníte.
1. Obsluhy se nedočkáte
Pro našince je nejmarkantnějším rozdílem mezi českou a anglickou hospodou fakt, že v Anglii funguje jakýsi self service. To znamená, že mezi stoly nepobíhá obsluha a nepřijímá objednávky. Pokud se mezi hosty objeví někdo z personálu, maximálně posbírá použité sklenice. Pro pití si tedy musíte zajít sami na bar.
To s sebou ale nese další specifika. Respektování fronty by mělo být pro každého hosta samozřejmostí. Důrazně se nedoporučuje dávat obsluze najevo svou nedočkavost klepáním prsty na barový pult, obracením očí v sloup nebo dokonce pomlaskáváním. Vysloveně zakázáno je na obsluhu pokřikovat. To, že je řada právě na vás, dejte najevo třeba zvednutím ukazováčku nebo nejlépe bankovkou v ruce.
2. Dýško je urážkou
Za každou objednávkou nezapomeňte říct zdvořilostní slovíčko please (prosím). Jeho opomenutí je totiž bráno jako vrchol neslušnosti. Své objednané pití plaťte v hotovosti hned na baru. S kartou v tomto typu podniku zřejmě neuspějete, ačkoli pár výjimek ve velkých městech by se našlo.
A jak je to s „tringeltem“? Jednoduše – v anglických pubech ho nenechávejte! Odmítání spropitného prý souvisí s národní hrdostí Britů. Obsluha by totiž měla pocit, že si její služby kupujete a tím pádem si kupujete přímo ji samotnou. Chcete-li dát slečně za barem najevo, že svou práci dělá dobře, kupte jí raději drink – to je totiž obdoba spropitného v anglických hospodách.
3. Kouření zakázáno
Od roku 2007 platí zákon o zákazu kouření ve veřejných uzavřených prostorách. Pokud tedy máte jako kuřák chuť na cigaretu, musíte jít ven. Některé puby se této vyhlášce originálně přizpůsobily a venku pod stříškou nechaly nainstalovat pultíky. Někde dokonce provozovatelé otevírají velká okna, aby umožnili konverzaci mezi hosty- kuřáky venku a nekuřáky uvnitř.
4. Zvonec a objednávek je konec
Do roku 2003 bylo zákonem dáno, že podniky typu pub musí zavírat ve 23:00. Nově si pak mohli provozovatelé zažádat o licenci na prodloužení otevírací doby, k tomu však byl zapotřebí souhlas obyvatel v nejbližším okolí. Britové jsou zkrátka gentlemani ve všem.
K typickému koloritu britských pubů patří také zvon. Ten vždy 20 minut před zavíračkou ohlásí poslední objednávku. Je zábavné pozorovat, jak na hosty „hlášení“ působí. Bar se totiž rázem zaplní žíznivci. A pozor, rozhodně na zvon nikdy nezvoňte jen tak z hecu. Pobouřili byste tím nejen personál, ale také ostatní zákazníky.
5. Pinta, půlpinta a žádná pěna
Pivo je sice bez pěny, ale ochutnat můžete několik druhů
Ve Velké Británii používají jiný měrný systém než u nás. To se týká nejen jednotek pro určování váhy a délky, ale i objemu. Když si tedy v pubu budete chtít dát velké pivo, říká se mu „pint“ a jeho přesný objem je 0,568 litru. Když budete chtít malé pivo, řekněte „half“ a dostanete skleničku o polovičním objemu, tzn. 0,284 litru. Naše velké pivo je tedy menší než anglické a naše malé pivo je naopak větší než anglické.
Ovšem pozor, to není jediný rozdíl, pivo se tu čepuje zásadně bez pěny a zásadně až po okraj!
6. Na koktejly jděte jinam
Do pubu se chodí především na pivo. Ale samozřejmě si můžete objednat i víno, tvrdý alkohol a nealkoholické nápoje. Nikdy si ale ani nezkoušejte objednat nóbl koktejl. S tím u pubových baristů rozhodně nepochodíte.
7. Tvařte se, že pivu rozumíte
Říct v pubu, že chcete pivo, je jako říct ve Francii, že si dáte víno. Čím více své chutě specifikujete, tím lépe. V každé hospodě mají totiž hned několik druhů piv, a to jak čepované, ve skle, tak i v plechovkách. Nejsou výjimkou ani puby, kde si můžete vybrat z několika desítek druhů piva.
Nejčastěji se pije světlý hořký ležák, ale můžete vyzkoušet i tmavé, polotmavé, nasládlé, s příchutí a z různé provenience. Velmi chutným alkoholickým nápojem (především pro ženy) je tzv. cider – kvašený jablečný mošt s obsahem alkoholu okolo 4,5 %.
Jak poznám, že jsem v pravém pubu?
Typickou britskou hospodu poznáte už zvenčí. Předně vás na ni upozorní název. Ten je viditelně nad vstupními dveřmi vyveden velkými písmeny a ve většině případů bývá připojeno i jeho obrazové zpodobnění. To znamená, že když se hospoda jmenuje The Bell, obvykle pod názvem najdete i obrázek zvonu.
Dalším viditelným znakem je mléčné sklo do průměrné výšky očí. To proto, aby měli návštěvníci uvnitř soukromí a necítili se jako ve výloze, když si dávají svou pintu.
Ty nejtypičtější puby jsou malé potemnělé místnosti. Dnešní doba si ale kvůli přílivu turistů žádá větší prostory. Když vstoupíte, dýchne na vás staroanglická domácí atmosféra. Zařízení je totiž velmi jednoduché – dřevěné stoly, židličky, polstrované boxy, často i koberec.
Návštěvníci pubů jsou především obyvatelé z okolí, kteří sem nezřídka chodí přímo z práce. Pokud je ale pub plný turistů, berte to jako varování, že tady něco není v pořádku. Právě tradiční pub (a ještě lépe barový pult) je nejvhodnějším místem k navázání nenucené konverzace s „domorodci“. Rozhovor mezi neznámými lidmi je tady naprosto běžný, takže se nestyďte konverzovat a vyzkoušet si svou angličtinu konečně v praxi.
Fotografie z Flickru licencovány pod CC BY 2.0.
