Nejvýznamnější francouzský obchodní přístav Marseille s 1,5 milionem obyvatel oblévá Středozemní moře. Z toho také kolem roku 600 p. n . l. připluli iónští kolonisté z maloasijského přístavu Fókaia. Ti zde založili město Massalie, které okamžitě začalo fungovat jako důležité obchodní centrum.
S rozvojem obchodu a námořnictví také souvisel příval nových obyvatel města, a to ze všech národů Středozemního moře. A tak se začala psát historie dnes kosmopolitního města Marseille.
Francouzské Chicago!
V nejstarším městě Francie, které vždy spojovalo starý a černý kontinent, na vás dnes silně zapůsobí středomořská atmosféra – vysoké teploty a slunce stále nad hlavou, otevřená tržiště s čerstvými potravinami, kořením či voňavými mýdly, pouliční ruch s neustálým štěbetáním místních i turistů – nejen to (a vysoké procento muslimských obyvatel) vám může snadno připomenout právě Afriku.
A ačkoliv se o Marseille kvůli vysoké kriminalitě dlouho mluvilo jako o francouzském Chicagu, špinavém a nebezpečném městě, dnes už se není čeho obávat. Tuto pověst město získalo ve 20. a 30. letech 20. století, kdy se sem přistěhovalo velké množství Italů a marseillský gang podporoval spolu se Sicílií drogový byznys.
Jedna z hlavních marseillských tříd, La Canebiére, byla kdysi dokonce přezdívána „Bulvár zločinu“! Dnes vám zde ale nebezpečí hrozí jedině od nože na ryby v jedné z mnoha výborných restaurací, ve kterých si můžete dopřát nějakou typickou pochoutku.
Božská kuchyně
Provence a Francouzská riviéra, to je gastronomický pupek světa, a to i přes menší podíl masa v pokrmech. V sušším a teplejším klimatu se daří především bylinkám, olivovníkům, rajčatům a česneku, což jsou spolu s čerstvými lokálními surovinami základní ingredience této kuchyně.
V Marseille, a především na rybím trhu na Quai des Belges, si navíc můžete každý den pochutnat na čerstvých rybách a mořských plodech. Specialitou je pak rybí polévka bujabéza, která se vaří z nejméně tří druhů ryb, korýšů, zeleniny, provensálských bylinek a šafránu. Bujabéza ale není jen chuťově výbornou polévkou na zahřátí, ale její recept prý pochází z římské mytologie – sama Venuše prý podobnou polévkou krmila Vulkány!
Další z mnoha provensálských specialit je pak zeleninové jídlo z vařených rajčat, paprik, lilku, cuket a cibule – Ratatouille. Jako vzpomínku na slunné dny v Marseille si domů můžete přivézt třeba tapenádu – pastu z oliv, česneku, kapar a ančoviček, která nejlépe vynikne na křupavé bagetce.
Čtení na podobné témaMarseille: nejdůležitější přístav a hlavní město ProvencePřečíst
Provensálci stejně berou jídlo ještě smrtelněji vážně než zbytek Francouzů, každý pokrm je připraven a konzumován s láskou. Ideálně si ho vychutnáte formou typického tříchodového menu a s lahví dobrého vína, kterému se v těchto oblastech výborně daří. Pokud víno není vaše parketa, nezapomeňte ochutnat pastis.
Tato anýzová pálenka se stala ve 30. letech 20. století oblíbenou náhražkou za zakázaný absint. Jantarová barva pastisu se vám pak promění v mléčně bílou po smíchání s vodou. Nejznámější značkou je pak rozhodně Ricard – tento pastis dokonce nese přídomek „Pastis de Marseille“.
Čtení: Zájezdy na jih Francie – srovnání a doporučeníKolektivní bydlení na jihu?
Ať už jste se do Marseille vydali kvůli báječné přímořské atmosféře a dovolené, nebo abyste se jen tak loudali uličkami Starého přístavu či čtvrti Le Panier, nezapomeňte se jít podívat na kolektivní dům Unité d'Habitation. Tento funkcionalistický komplex od Le Corbusiera byl vystavěn v letech 1946–1952 a vznikl tak zcela samostatný sociální objekt.
Mezi 23 typy bytů převažují mezonety, dohromady je ale bytů 337! Celý dům stojí na kůlech, pod kterými se rozprostírá zeleň, v 7. a 8. patře se nachází obchodní ulice, abyste měli vše po ruce. Na střešní terase pak stále fungují klasické občanské vybavenosti, jako např. školky, školy či tělocvična. No nedali byste si říct touto pohodlnou účelnou architekturou?
Bojovná La Marseillaise
Znáte francouzskou státní hymnu? A věděli jste, že právě tato je pojmenována po městě Marseille? Když v roce 1792 bránily vojenské jednotky z jižní Francie východní hranici s Rakouskem, zpívali si přitom krvavou burcující píseň, původně Bojovou píseň rýnské armády. Píseň vojáky doprovázela i při pochodu na Paříž a stala se hymnou Velké francouzské revoluce. 14. července 1795 pak byla prohlášena za státní hymnu, kterou je dodnes.
